Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Práce koučů je podporovat lidi hledat svou osobní cestu a podporovat v nich talent

14. 03. 2015 9:53:18
Chci uvést svůj pohled, pohled z druhé strany na rozhovor s Ivo Tomanem, který v E 15 dne 23. 1. 2015 uvedl, že metody koučinku mohou fungovat ve sportu, v byznysu nikoliv. Vnímám, že na trhu nabídky různých technik rozvoje a vzdělávání manažerů to pořád vypadá jako vojna. Je to také tím, že o této oblasti je v posledních letech více slyšet v médiích. Existuje velká konkurence, možná až válka a hledání velkých hrdinů, kteří převálcují někoho jiného. Ivo Toman uvedl, že metody koučinku mohou fungovat ve sportu, v byznysu nikoliv. Proč by to mělo být jinak?

Pokud se podíváme na výzkum pana Gravese (Dr. Clare W.Gravese) v oblasti takzvané spirálové dynamiky, lehce odvodíme, že způsob práce, o kterém hovoří v rozhovoru pro E 15 pan Toman, byl poplatný době před 50, 100 lety. Speciálně za posledních 50 let se vývoj a potřeby managementu se natolik změnily, že modely řízení, které pocházejí z armády, jsou už omezeně účinné, protože doba je velmi rychlá. Dnes existují nové systémy, o kterých se méně píše, protože nejsou tak provokující a prvoplánové a tím pádem nevyvolávají potřebu instantního řešení.

Co myslím označením „instantní řešení“?

Jednoduše řečeno, instantní řešení je jedna pravda, jeden názor: takhle to má být, takhle to dělej, bude to mít tenhle výsledek a bude to fungovat.

Je však zřejmé, že věci lépe fungují, když si na ně lidé přijdou sami. Jenže to je dlouhodobější proces, který je pro mnoho lidí komplikovaný a pro některé dokonce nepřijatelný. Proto „mainstream“ hledá jednoduchá řešení, nějakého gurua, který jim to řešení nabídne.

Ale pokud se na to podíváme z pohledu dlouhodobé udržitelnosti, pak jednoduché řešení nemůže koncepčně fungovat.

Tendence člověka je věci uniformovat. Ukazuje se, že to je cestou zpátky. Základním tématem je respektování jinakosti, protože z jinakosti vzniká vývoj. Tak to funguje v přírodě.

Jak k respektování jinakosti přispívá koučink?

Koučink se zaměřuje na pozitiva. Koučink podporuje respektování jinakosti v přijetí toho, že každý v systému je nějak užitečný, stejně tak, jako v přírodě jednotliví živočichové a rostliny. Když některé z nich padnou, má to dopad na celý systém.

Pokud koučování je skutečně koučování a není to pouze značka pro vyšší cenu, tak tento efekt přináší. Nejde o sjednocování myšlenek na úrovni pravdy, ale o respektování vyššího řádu a systemických zákonů. Pokud skutečně vezmeme hodnoty jednotlivce a jeho potřeby vážně, tak začne vznikat synergie mezi lidmi, kteří by spolu běžně nespolupracovali. Je to důležité pro jakékoliv systémy, ve kterých je pro efektivní soužití či spolupráci potřeba vytvořit prostor pro soulad. Najednou je tu něco jednotícího, a to jsou hodnoty, které pomáhají rozvoji lidstva, potažmo planety jako takové. Je tu také respektování něčeho většího, co nás všechny přesahuje, a to je příroda. My jsme součástí přírody, a ta má jasné a neúprosné zákony.

Koučink je velmi mladý obor - u nás mladší než v cizině - a přináší všechny aspekty tohoto mládí. Není vykrystalizován, na trhu ještě není vidět ono jádro - podstata koučování. Pan Toman ve svém článku hovoří o tom, že “kouč je troska, která koučuje jiné „trosky“ a musím říci, že to přesně je vyjádření člověka, který pravděpodobně o koučování a jeho podstatě velmi málo ví a vychází pouze z negativní zkušenosti. Tím pan Toman projevil neúctu k mnoha velmi vzdělaným lidem, kteří se tímto oborem zabývají.

Nutno říci, že v jakémkoliv oboru rozvoje člověka se lidé, kteří nejsou v síle (pan Toman je nazval trosky) objevují. Znám konzultanty či kouče, kteří opravdu nejsou “v síle” a pomocí svého ega svůj stav zakrývají. Znám terapeuty, kteří se dostali k terapeutické práci, protože měli těžký životní příběh, dodnes ho řeší, a přesto jsou užiteční. Jsou koučové, kteří objevili koučink, aby zachraňovali svět, což může vyvolat v mnoha lidech rozpaky. A přesto stále platí, že koučink je smysluplný obor, který má velmi užitečný základ, a to, že je velmi dobře placen, není jen jako téma modernosti, ale téma efektivnosti postupu v rozvoji lidí.

Moc se neví, že koučink je zaměřen primárně na zdravé lidi, kteří nemají traumata a chtějí se dál rozvíjet a chtějí objevovat svou osobní cestu. Je také zaměřen na lidi, kteří, když se někde v životě zašmodrchají, potřebují se zastavit a ujasnit si, jak dál. Práce koučů je podporovat lidi v jejich rozvoji, podporovat v nich talent a hledat, jak tento talent rozvíjet, podporovat rozvoj vizí a strategií firem, kreativitu, inovace.

Vnímám, že pro „mladost“ koučinku se pod tento obor schovává dnes leccos.

Je to proto, že se jedná o volnou živnost. Dnes si každý, kdo chce, může dát na vizitku „kouč“. V tomto bodu tkví problém, proč jsou někdy lidi s koučováním buď nespokojení, nebo mají jiné představy, co to koučování je. Bohužel, často se stává, že i když kouče měli, tak vlastně ještě nikdy nebyli koučováni. Koučování je profese na stejné úrovni a se stejnou hloubkou, jako je terapie, jenom je určena pro zcela jinou cílovou skupinu. Proto bych velmi doporučil knihu Skrytá historie koučování od Leni Wildflower, kterou nedávno vydalo nakladatelství Portál a ve které jsou velmi hezky popsány kořeny koučování.

Domněnka, že koučování je něco jednoduchého, vyplývá z toho, že v naší zemi ještě není dostatek dobrých koučů. Přesto je tu poměrně početná skupina vyzrálých lidí, kteří mají za sebou nejen dlouhodobější výcviky, ale i certifikace, koučink berou velmi seriozně a vytvořili celé systémy vzdělávání pro kouče. Certifikace dávají zákazníkovi informace o tom, jaké zkušenosti a jaké hloubky kouč v oblasti koučování dosáhl.

Pokud tedy někdo chce být dobře koučován, co mu doporučím?

Úplně nejdříve doporučuji se zorientovat na „trhu“ koučinku a podívat se, ke které profesní organizaci kouč patří. Důvodem je, že profesní organizace je právě uskupení lidí, kteří dohlížejí na standardy této profese.

V ČR jsou tři: Mezinárodní federace koučů ČR – ICF ČR (ICF Czech Chapter), Česká asociace koučů – ČAKO, Evropská rada pro mentorink a koučink – EMCC CZECH. A existuje ještě mnoho dalších menších organizací, které většinou na našem území nepůsobí.

Na evropské úrovni pracuje European Mentoring and Coaching counsil – EMCC. Největší světová organizace je The International Coach Federation – ICF.

V každé z těchto profesních organizací jsou ve vyšších úrovních velmi zkušení lidé, jejichž snaha je vytvořit právě transparentnost této profese. Aby se zákazník vyznal, jestli kouč, který před ním sedí, skutečně odpovídá nějakým standardům.

Pokud bych měl zákazníkovi doporučit, jak se v tom vyznat, pak je dobré položit dvě otázky:

  1. Jaký výcvik kouč má? Pokud je tento výcvik akreditován u některé z výše uvedených tří organizací v ČR, pak je první úroveň naplněna, protože prošel profesionálním výcvikem.
  2. Jaký titul má? Protože za titulem se skrývá určité množství tréninků a množství praxe.

A co je nejdůležitější: musel mít mentora a musel mu někdo potvrdit, že je kompetentní ke koučování, tedy dodržuje standard, který ta organizace má. Samozřejmě, že čím vyšší titul má, tím je zkouška náročnější.

Uvádí se, že lidí, kteří koučují, je do desítky tisíc. Avšak lidí, kteří splňují uvedená pravidla je jedna pětina...

Na trhu je dostatek koučů, kteří jsou velmi talentovaní a mohou poskytnout velmi cennou službu pro klienta i v rámci výcviku. Jen bych byl opatrný dělat závěry, pokud jsem byl koučován koučem, který žádnou zkouškou neprošel. Velmi často se za koučinkem skrývají různé další typy duchovního rozvoje s odůvodněním, že „klást otázky přece také umím“. Ale koučink není jen o otázkách, i když jsou velmi důležité. Důležité je, když si „sednu“ do role kouče, umět udržet určitý proces a dodržovat určité zákony koučování. Ve chvíli, kdy tento proces kouč opouští, porušuje pravidla a o proces koučování se nejedná.

Na trhu je rozhodně dostatek lidí, kteří mají mnohaleté zkušenosti s osobním rozvojem lidí. Na klientovi je, aby si vybral dobře. Koučování je jeden z velmi efektivních oborů, a pokud se dělá dobře, tak si mnozí zdraví lidé jsou schopni velmi rychle a někdy i v několika minutách vyjasnit věci, které řeší měsíce a roky.

Téma osobního rozvoje, které v současné době zažívá boom nejen v České republice, je tématem mladým. Ponechám na klientech, aby poznali, kdy je s nimi manipulováno a kdy jsou podporováni k tomu, aby si našli svoji vlastní cestu.

Autor: Zdeněk Štěpánek | sobota 14.3.2015 9:53 | karma článku: 7.67 | přečteno: 259x

Další články blogera

Zdeněk Štěpánek

Zapomeňte na to, „že už víte“. Zdrojem inspirace je „nevědět“

V minulém zamyšlení jsem věnoval dobrým otázkám, které jsou klíčem k úspěchu při rozvoji člověka a posunují nás. Dostat dobré otázky není jen tak a poznají se podle toho, že je těžké na ně odpovědět. Co s námi tyto otázky dělají?

11.5.2015 v 13:49 | Karma článku: 3.93 | Přečteno: 193 | Diskuse

Zdeněk Štěpánek

Hledání silných otázek je klíčem pro vytváření efektivních vztahů. Klademe je i sami sobě

Jak objevit svou hodnotu? V čem mohu být užitečný a inspirativní pro ostatní? Co je smyslem mého konání, jak naplnit svůj život smysluplností? V čem já mám být užitečný pro tento svět? Čemu nebo komu tím sloužíme?“

8.5.2015 v 10:12 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 181 | Diskuse

Zdeněk Štěpánek

Když se sami pochválíte, vždycky se najde někdo, kdo Vás setře. Proč tomu tak je?

Jsou lidé, kteří se nechtějí moc vyjadřovat a dokonce nechtějí psát i o věcech, které se povedly. Mám chuť se zamyslet na tím, proč je ono „zveřejnění dobrého“ hned považováno za PR a tím pádem hodné kritiky? V momentu, kdy se veřejně pochválíte - třeba na facebook či blog napíšete, že se Vám něco povedlo - se toho chytí kritici a označí to za vaše PR. Protože v naší společnosti když napíšete o tom, že něco dobře funguje, tak je to prostě PR, to znamená něco falešného, nepravdivého. A vy budete “sťati”. Vždy se totiž najde někdo, kdo vás „setne“. Jeho snahou je to dobré okamžitě “sestřelit”.

4.5.2015 v 10:58 | Karma článku: 12.02 | Přečteno: 583 | Diskuse

Zdeněk Štěpánek

Systém příkazů a instrukcí na cokoliv vytváří prostředí pro maximum obětí. I ve školství

Svůj minulý článek Proč přestat učit příkazy a instrukcemi známými od dob Marie Terezie jsem končil úvahou nad tématem zodpovědnosti v souvislosti s větou Johna Withmora. Ten říkal, že čím je člověk vědomější, tím je zodpovědnější. Zodpovědnost se nedá naučit příkazem a instrukcí, ale dá se rozvinout pomocí uvědomování si. V souvislosti se školstvím, nad kterým teď hodně přemýšlím, by nejhorší varianta byla, že bychom popřeli historii školství, protože tím bychom zneuctili tisíce a statisíce úžasných pedagogů. A proto je dobré začít hovořit a pracovat i s procesy a metodami, které napomáhají rozvoji sebeuvědomování. Tedy nikoliv revoluci, ve smyslu vše bylo špatně, ale další evoluční krok ve smyslu: pojďme si vzpomenout, kteří pedagogové to tady uměli, v čem byli tak jedineční a pojďme se to od nich prostě učit. A procesy a postupy, JAK se učit od pedagogů, kteří třeba už nežijí, jsou minimálně padesát let známy.

27.4.2015 v 9:12 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 331 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Polootevřený dopis p. Ing. T. Vyoralovi, odesilateli otevřeného dopisu p. Bekovi

Nějak se nám tady s těmi otevřenými dopisy roztrhl Santa Klausův pytel. Pokoušející svůj osud víc než je zdrávo, napsal jsem taky jeden, když je dnes tak pěkně a svěže na procházce kol bezejmenné říčky

20.11.2017 v 11:59 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 442 | Diskuse

Libuse Palkova

Erotematika

Pokud nějaká pedagožka připustí, že preferuje erotematiku, nemusíte se hned obávat, že mravní výchova vašich dětí je ohrožena. Nemá to s erotikou nic společného, je to sice z řečtiny ale znamená to tázat se, klást otázky.

20.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 349 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Vůně muže

Je na čase, přátelé, věnovat se vůni mužů. Dokonce se točí filmy o tom, jak voníme my holky, ale kluci jako by nevoněli nebo co. Naštěstí jsem tady já a napravím, co ostatní zanedbali. Sepíšu pojednání o vůni muže.

20.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 19.55 | Přečteno: 685 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 702 | Diskuse

Václav Toman

Revoluční metoda na prokrastinaci ve 2 krocích

Doba čtení: 4 minut V dnešním článku vám přináším revoluční metodu, jak NAVŽDY zvládnout prokrastinaci - tedy chronické odkládání věcí na později - a to jen ve dvou krocích. Tak se držte, je to tady:

20.11.2017 v 8:07 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 323 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 368

Věnuji se transformačnímu koučinku, zaměřuji se na osobní transformaci v oblasti leadershipu, conflict managementu a stress managementu. Specializuji se na vztahové věci na pracovišti a zvyšování motivace. Provázím vizemi, posláním, či zastavením se nad strategiemi. Založil jsem Koučink Akademii Libchavy. www.koucinkakademie.cz

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.